ESH Amplification pod lupou

Výrobců kytarových zesilovačů je celá řada, od velkých firem, jako třeba Marshall, Engl, Mesa Boogie, atd., až po ty malé a méně známé, které často vyrábí třeba zesilovače na zakázku podle konkrétního přání zákazníka. My se dnes zaměříme na společnost, která je v českých vodách dlouhodobě známá, a to firmu ESH Amplification. Ta sídlí kousek od lokality pražského Jižního Města v Újezdě u Průhonic. Jejího CEO a zároveň hlavního designéra pana Ing. Petra Faiereisla jsme požádali o rozhovor.

Svetkytar.cz: Ahoj Petře, můžeš mi říct, jak jsi se vlastně dostal k výrobě kytarových zesilovačů?

Petr: Samozřejmě – z nouze (smích). V době, kdy jsem začínal s aktivní muzikou, nebylo zkrátka na co hrát. Těch pár Marshallů a Fenderů, co si sem lidi přivezli za bolševika ze zahraničí, by se dalo spočítat na prstech jedné ruky, takže tady vlastně nebylo skoro nic, a protože jsem tehdy hrál v kapele a potřeboval jsem mít na co hrát, tak mi nezbylo než se k tomu nějak dopracovat.

Nejdřív jsem sice stavěl pro kapelu nějaké PAčkové bedny, ale pak jsem se začal věnovat zejména kytaře a u toho jsem už (musím říct, že zcela neplánovaně) zůstal. Začal jsem zprvu stavět kytarové bedny, do nichž se toho času daly dokonce v TUZEXu blahé paměti koupit i slušné reproduktory, ale pak mne začaly stále víc a víc přitahovat lampové zesilovače. Později mi jeden človíček, kterému jsem v té době stoprocentně věřil, na otázku, proč všichni hrají na ty lampové Marshally, řekl, že v nich je speciální zkreslovací elektronka, která hraje výborně a nedá se koupit – a bez ní to zkrátka nejde postavit (smích). Takže mne na nějakou dobu nadšení opustilo, ale později mi to stejně nedalo a začal jsem se v tom znovu šťourat, abych pochopitelně zjistil, že tam žádná taková speciální elektronka není… Tak jsem se pomalu dostal k tomu, že jsem to začal nějakým způsobem stavět, nejdřív pro sebe, pak to slyšeli kamarádi a známí, kteří to hned chtěli také, no a tak se to nabalovalo a lidi začali volat. Začínal jsem asi dva roky před revolucí… A zřejmě mi to bylo i tak trochu souzeno, protože můj dědeček kdysi dělal lampová rádia a basové skříně a vůbec stavěl různé takové úžasné věci včetně hodin, takže se to na mne asi nějak přeneslo. Děda bohužel umřel, když mi byly dva roky, ale věřím, že kdyby to dneska viděl, měl by z toho určitě ohromnou radost.

Svetkytar.cz: Nejdřív jsi to tedy dělal jako koníčka a pak se z toho stalo zaměstnání?

Petr: Já to v podstatě dělám pořád jako koníčka. Nebyl bych to schopný dělat, kdyby mne to nebavilo – pro mne je to stále koníček, kterým se shodou okolností živím.

Svetkytar.cz: Jsi primárně kytarista, nebo jsi hrál na nějaký hudební nástroj?

Petr: Já nejsem primárně kytarista, jsem cellista, nicméně to cello mne v patnácti pustilo, protože jsem začal poslouchat jinou muziku než vážnou. Nebo lépe řečeno – vážná muzika mne nikdy až tak moc nepřitahovala. A v té době jsem zjistil, že muzika, která mne začala skutečně zajímat, se na cello nehraje (smích). Nakonec jsem však s odstupem času dospěl k názoru, že to cello má ke zkreslené kytaře vlastně relativně blízko, že není zvukově úplně mimo – neříkám, že je to stejný zvuk, to samozřejmě není, ono není ani příliš hluboko ani příliš vysoko, je zkrátka tak akorát a kytara se mu docela blíží. Jediné, co je zásadně odlišuje, je to, že cello ten svůj nádherný zvuk generuje samo o sobě, kdežto ke kytaře, má-li hrát podobně, potřebuješ hromadu dalších věcí, s kterými je často potíž (smích).

Svetkytar.cz: Takže dětství jsi strávil cvičením a hraním na čelo a později v pubertě jsi to vyměnil za kytaru?

Petr: V podstatě ano – nejdřív akustickou, pak elektrickou.

Svetkytar.cz: Studoval jsi nějaký technický obor? A je k tomu, co děláš, podle Tebe důležitější vzdělání nebo praxe?

Petr: Vzděláním jsem geolog a jaderný chemik, takže “technické obory” jsem skutečně studoval, ale je pravda, že k tomu, co dělám, to má docela daleko (smích). Zároveň si však myslím, že když člověk chce skutečně něco dělat, tak je jen a jen na něm, aby ty informace a dovednosti, které jsou k tomu potřeba, nějak získal. Kdybych měl elektro, tak mi to sice v určitých věcech pomůže, ale jen prostý fakt, že jsem elektrikář, zdaleka neznamená, že budu umět udělat dobrý kytarový zesilovač. Kytarové zesilovače – a obecně jakékoliv nástrojové aparatury – jsou totiž v mnoha ohledech trošku mimo hlavní proud spotřební elektroniky, jsou to svým způsobem také hudební nástroje. Kytarový zesilovač, který hraje dobře, musí být nejen elektricky dobrý, ale musí být především kytarově dobrý. A to už je úplně jiná otázka než jen klasická elektrika. Tady se nebavíme o funkčnosti nebo o tabulkách a grafech, ale hlavně o muzikalitě, což je něco, co se mnohdy nedá ani nijak exaktně popsat. Spoustu důležitých věcí se navíc ani nikde nedočteš, musíš si je prostě ošahat.

Další důležitou věcí je, že to, co děláš, musíš slyšet a nejlépe také cítit v rukou, abys poznal, jestli se to chová a hraje tak, či onak, a v neposlední řadě pak důležitou roli hraje i design, protože jen málokdo si koupí vyloženě ošklivý zesilovač, byť by hrál sebelépe. Takže závěrem – za mne je určitě důležitější praxe.

Svetkytar.cz: Jaké je náplň Tvé práce – můžeš nám ji představit?

Petr: Primárně vyrábím vícekanálové celolampové kytarové zesilovače – celolampové znamená, že u nich není naprosto žádný polovodič v signálové cestě, pouze pasivní součástky a lampy. A dělám pouze hlavy, nevyrábím (alespoň prozatím) komba, kterým se snažím dlouhodobě vyhýbat, byť by je spousta lidí chtěla (smích); k tomu, proč nemám komba rád a proč je nechci dělat, mne vedou zejména technické, ale i praktické důvody.

K zesilovačům pak vyrábím různé typy boxů, kytarových i basových. Navíc, kromě kytarových hlav vyrábím i kytarové výkonové zesilovače určené k montáži do racku, dále kabeláž a podobně. Další nedílnou součástí mé práce jsou pak ještě opravy a úpravy kytarových aparatur a poradenství.

Svetkytar.cz: Co musí kytarový zesilovač splňovat, aby dobře hrál? A proč se vůbec hraje převážně právě na lampy?

Petr: Na to je těžké jednoduše odpovědět, protože kolik kytaristů, tolik představ o ideálním zvuku – pro někoho je dobře hrající zesilovač takový, který má jen basy, výšky a extrémní zkreslení a pro někoho takový, který nekreslí prakticky vůbec a má v zásadě jen středy. Pokud to ale bereme tak, že primárním účelem kytarového zesilovače je to, aby jeho pomocí hráč dokázal vygenerovat zvuk, který požaduje, a dostal ho na hlasitost, kterou potřebuje při živém vystoupení – to znamená, aby se dobře slyšel na pódiu v konkurenci ostatních nástrojů, zejména bicích – lze přes všechnu tu různorodost kytarových stylů a zvuků říct, že díky své frekvenční charakteristice, dynamice a charakteru zkreslení to byly a stále jsou právě lampáče, které tohle všechno umožnily zatím historicky jednoznačně nejlépe.

Svetkytar.cz: Jak vlastně takový zesilovač vzniká a jak dlouho trvá přetavit konkrétní představu do finální podoby, od myšlenky až po realizaci?

Petr: U mne jsou to měsíce až roky, protože považuji za dobré, pokud mají věci čas uzrát. Není totiž prakticky ani možné přijít se zcela novým výrobkem ze dne na den, protože nikdy nedomyslíš všechno dokonale na první nástřel – vlastnosti, zvuk, design a tak dále. A nedomyšlenost se vždycky pozná. Proto vždycky promýšlím nový model nějakou dobu a teprve potom přistoupím k tomu, že ho začnu fyzicky navrhovat.

Každý zesilovač se skládá z mnoha a mnoha dílů a součástí, které je potřeba nejprve navrhnout, aby se mohly vůbec dát vyrobit. Z tohoto důvodu si zesík nejdřív nakreslím jedna ku jedné, abych ho viděl jako celek, mohl eventuelně dotáhnout design a teprve poté začnu navrhovat jednotlivé díly, tedy šasí, panely, potisky, tištěné spoje, trafa a tak dále. Každý díl musí být rozkreslený do posledního detailu tak, abych si mohl být jist, že ve finále bude všechno perfektně pasovat dohromady. 

Když se pak všechny součásti sejdou, což vždycky nějakou dobu trvá, postavím první prototyp – někdy i více prototypů, na nichž testuji všechny důležité parametry, tedy aby všechno fungovalo, jak má, a na nichž pak také ladím zvuk, aby to ve finále také hrálo, jak má. Tahle fáze trvá opět několik měsíců a teprve pokud je vše podle mých představ, jsem ochoten dát zesilovač na trh.

Z toho, co jsem řekl, je Ti asi jasné, že počáteční náklady na výrobu nového modelu jsou poměrně vysoké – řádově statisíce – než může samotná výroba vůbec začít. Z tohoto důvodu není ani možné dělat kvalitně relativně složité věci na zakázku – třeba nějaký custom model, který je úplně mimo rámec série, protože se to prostě při jednom kuse nedá rozumně zaplatit. Alespoň v Čechách ne.

Svetkytar.cz: Všiml jsem si však, že máš na svých stránkách sekci Custom Shop. Co tato sekce tedy nabízí?

Petr: Custom shop znamená to, že zesilovače a boxy, které vyrábím, je možno dodat i v odlišném fyzickém provedení, než je standard. Zákazníci si mohou vybrat z mnoha různých druhů potahových látek, koženek, ale i třeba barev knoflíků, kování a podobně, že si zkrátka mohou vybrat design, který jim z nějakých důvodů vyhovuje. Představ si, že máš například bílou kytaru a pořizuješ si nový aparát, tak proč si nepořídit také bílý zasík a box? To je základní účel custom shopu.

Nedílnou součástí customizace je však i “zvuk na míru”, tedy to, že mohu v případě potřeby přizpůsobit zvuk či další parametry zesilovače požadavkům konkrétního hráče, ať už se to týká vyladění pro jeho konkrétní styl, použitou kytaru, box, efekty atd. Jak už bylo řečeno, každý kytarista si pod dobrým zvukem představuje něco jiného, a tohle je cesta, jak zvýšit užitnou hodnotu jeho potenciální, obvykle dlouhodobé investice.

Svetkytar.cz: Mluvil jsi o opravách – opravuješ také cizí značky?

Petr: Už od začátku opravuji veškeré nástrojové lampáče, které se kdy objevily na trhu. U oprav se také člověk učí, jak věci dělat, nebo spíš nedělat, aby vše dlouhodobě fungovalo, a je to také samozřejmě určitá část příjmu, protože nejenom novými věcmi živ je člověk, obzvlášť v Čechách (smích). Mnoho starých věcí navíc hraje dobře, takže má určitě smysl je zachovávat, pečovat o ně a dávat je do kupy. 

Svetkytar.cz: Takže třeba ten Marshall nebo Fender z roku 1970 bude jakoby kvalitnější práce?

Petr: Ani ne tak práce, jako spíš konstrukce. Obecně každá firma dělá něco lépe a něco hůře, liší se to model od modelu, typ od typu. Čím levnější model, tím je logicky obvykle levněji dělaný, a také často hůř opravitelný, což lze samozřejmě vysledovat i v jiných oborech. Neplatí to ale úplně vždycky, protože dnes je na trhu taková šíře firem a výrobků, že se to nedá úplně zobecnit, vždycky najdeš nějakou výjimku, která potvrdí pravidlo, ale trend je, myslím, evidentní. Každopádně jsem přesvědčen, že drtivá většina menších firem by to v tak mizerné kvalitě, jak to dělají některé ty velké, mainstreamové, dělat nechtěla. Na druhou stranu je pravda, že je to vždycky primárně otázka ceny. Znáš to – you get what you pay for.

Svetkytar.cz: Děláš i modifikace zesilovačů jiných výrobců? 

Petr: Ano, dělám i modifikace zesilovačů jiných značek. To má opodstatnění třeba tehdy, když má někdo vztah k nějaké konkrétní firmě, ať už z jakýchkoli důvodů, a ten jeho vysněný aparát nehraje tak, jak si představoval, nebo tak, jak to slyšel na Youtube a uvěřil tomu (smích). Modifikovat se dají prakticky všechny lampové zesilovače – některé snadno, jiné poměrně obtížně, ale dají. Někdy však není nutno přímo modifikovat, ale mnohdy stačí třeba dát zesík jen do pořádku, protože podle mých zkušeností minimálně polovina kytaristů hraje na zesilovače, které nejsou v kloudném stavu a nehrají proto tak, jak by mohly. Často je to nedostatečnou péčí, amatérským přístupem uživatele, neodborným či nekvalitním servisem a podobně. Mnozí si navíc neumí ani nastavit zvuk, přestože jinak mají aparát v pořádku; tohle je pak možné řešit tak, že si spolu na chvíli sedneme, probereme celý řetězec od kytary až po box a řekneme si, co by bylo dobré změnit, doplnit nebo přenastavit tak, aby to hrálo tak, jak si klient přeje.

Svetkytar.cz: Někdo dává přednost tzv. vintage zesilovačům, kde je použita tzv. metoda “pájení na očka” – má tato metoda oproti použití tištěných spojů nějaké výhody? A jak vůbec stavíš své zesilovače Ty?

Petr: Ano, jako každá výrobní metoda, i stavba na očkách samozřejmě své výhody má. Pokud je takto postavený zesilovač dobře navržený a fyzicky jeho stavba správně provedená, je tato konstrukce velmi mechanicky odolná a relativně jednoduše servisovatelná; takhle byly ostatně v počátcích vyráběny takřka všechny nástrojové zesilovače. Na druhou stranu je však tato metoda také časově velmi náročná, takže se tímto způsobem v současnosti dají – za rozumných cenových podmínek – vyrábět jen velmi jednoduché modely, a navíc je reprodukovatelnost výroby u tohoto způsobu výroby velmi nízká, takže pak každý kus hraje poměrně výrazně odlišně. 

Co se týče zvuku, tak zesilovače vyráběné na očkách nejsou o nic lepší než zesilovače s tišťáky. Pokud si někdo myslí, že jeho zesilovač hraje dobře proto, že je pájený na očkách, tak se hluboce mýlí. O tom to vůbec není. Při stavbě zesilovače je asi tak tisíc důležitějších věcí než to, na čem součástky drží (smích). Ostatně setkal jsem se s odstrašujícími příklady obou dvou konstrukcí – jak mechanicky, tak zvukově. 

Zatímco pokud chci, aby byl zesilovač stejně dobře hrající, ale zároveň i dobře vybavený, a také potřebuji, aby byl vyroben reprodukovatelně, tj. aby si každý kus byl co nejpodobnější v rámci tolerancí součástek, a pokud ho chci vyrobit v nějakém rozumném časovém horizontu a za rozumné peníze, tak jsou kvalitní, zdůrazňuji kvalitní tištěné spoje tou nejrozumnější variantou. Pokud se tedy ptáš, jak stavím zesilovače já, pak já u svých výrobků používám dva milimetry silné, oboustranné prokovené desky s dvojnásobnou vrstvou mědi, a to ještě jen na preamp a ovládací logiku. Výsledkem je sice oproti běžným deskám dražší, ale zároveň vysoce mechanicky i elektricky odolná konstrukce. Koncový stupeň dělám přitom výhradně drátovaný přímo na patice. Navíc všechny tištěné spoje pájím ručně, bod po bodu, což je sice náročné, ale alespoň mi to umožnuje dělat výrobky reprodukovatelněji, vyhnout se potenciálnímu riziku studených spojů při pájení vlnou a ušetří se na tom přece jen velká spousta času. 

Primárně tedy záleží na tom, jak vybavené, v jakém množství a za jakou cenu chceš zesilovače vyrábět. Pokud stavíš jeden, dva kusy jednoduchého modelu a neočekáváš, že bys výrobu opakoval, bylo by příliš nákladné navrhovat desky, protože je to drahé a časově velmi náročné. Pokud už jde o desítky či stovky kusů, je situace zcela odlišná.

Svetkytar.cz: V současné době lze pozorovat trend, že mnoho kytaristů dává přednost nízkovýkonovým zesilovačům – čím je to podle Tebe způsobeno?

Petr: Ono to má asi víc důvodů. Za prvé jsou malé zesilovače skladnější a lépe transportovatelné, za druhé bývají levnější, za třetí se technologie ozvučení na pódiích – mimo jiné díky použití kapelních pódiových mixů a In-Earů – stále zlepšuje, což v důsledku znamená, že hráči už nejsou nuceni mít za sebou velký, výkonný zesilovač s velkou bednou, aby se na pódiu rozumně slyšeli, a v neposlední řadě se hudba stala komornější než před nějakými dvaceti, třiceti lety. Hraje se zejména v malých klubech a hospodách, velká pódia jsou spíš výjimkou. Nesmíš také zapomenout, že mnoho kytaristů potřebuje, aby mohli na aparát hrát, cvičit a třeba i nahrávat doma, a nechtějí nebo nemohou si k tomuto účelu pořizovat něco dalšího.

Že má mnoho lidí rádo zvuk zkresleného lampového konce, je zcela pochopitelné, protože to skutečně hraje obvykle velmi dobře, dynamicky a přirozeně, a to je u výkonnějšího zesilovače prakticky nemožné docílit, pokud by Ti to nemělo urazit hlavu (smích). Vždycky samozřejmě můžeš použít výkonovou brzdu – nějaký ten Power Brake, Power Soak nebo podobně – ale v tom případě se připrav na to, že budeš donekonečna kupovat a měnit (minimálně) výkonové lampy, protože Ti budou velmi rychle odcházet. Na druhou stranu si s tím můžeš zase v zimě přitápět (smích). Jinak je to podle mne zřejmě i otázka módy, která se časem zase určitě změní, protože tenhle systém podle mne není – z různých důvodů – právě nejšťastnější.

Zároveň ale stále existuje spousta lidí, hrajících zejména tvrdou muziku, kteří za sebou chtějí mít opravdu slušně výkonný zesilovač a velkou bednu, nebo dnes spíš více malých beden kvůli přenosnosti, protože chápou, že na to, aby měl člověk pocit kvalitního kytarového zvuku, potřebuje také určitou úroveň akustického tlaku. Malým zesilovačům jednoduše chybí headroom a tloušťka tónu, což ty výkonnější poskytují, a to obzvlášť ve spojení s více reproduktory. Obecně ale záleží víc na frekvenční charakteristice daného zesilovače, než na změřeném elektrickém výkonu; pokud má – dejme tomu – zesilovač s výkonem dvacet wattů dostatek středů, bude se Ti jevit subjektivně hlasitější a v kapele použitelnější než třeba padesátiwattový, jehož výkon se soustředí hlavně do basů a výšek. A ještě jedna důležitá věc – lidské ucho se nechová lineárně, což znamená, že nevnímáme rozdíl mezi dvaceti a čtyřiceti watty jako dvojnásobek, ale jako podstatně menší rozdíl. Z tohoto důvodu nemá smysl si myslet, že zesík o polovičním výkonu vyřeší všechny Tvé trable s přílišnou hlasitostí; menší výkon se u kytary projeví spíš v nižší dynamice než v nižší vnímané hlasitosti.

Svetkytar.cz: Co je to ten headroom?

Petr: Headroom je výkonová rezerva nad určitou mezí, kdy zesilovač ještě dokáže hrát čistě. V praxi se to u kytary týká pocitově nejen výkonu, ale hlavně dynamiky a komprese. Pětiwattový zesilovač nemá žádný headroom, protože je to prostě chrastítko – když ho trochu otavíš, začne rychle kreslit a víc z něj prostě nedostaneš. I kdyby byl ten zvuk kvalitní, tak Ti stejně nejspíš nebude při živém hraní připadat dostatečně dobrý, protože ho budeš používat s nějakým malým repráčkem, abys ho rychle vybudil, a nikdy to nebude ono. Když vezmeš 100W hlavu, nebo alespoň 30-50W, a dáš k tomu čtyřkovou bednu, tak bude Tvůj pocit z hraní úplně o něčem jiném. Odvrácená strana toho všeho nicméně je to, že Tě s tím z malého klubu vyhodí, protože to nenazvučí, jelikož budeš hlasitější než celá kapela (smích). 

Svetkytar.cz: Co si obecně myslíš o digitálním modelingu? Jsou firmy, které to dotáhly hodně daleko – třeba Kemper nebo Fractal Audio… Má dnes lampový zesilovač vůbec smysl?

Petr: Dle mého názoru je rozdíl, jestli chceš hrát, nebo hrát si (smích). Zatím jsem si nevšiml, že by digitální technologie převálcovala starý dobrý lampový analog, ale je pravda, že co se týče preampů, tak se digitály skutečně dostaly relativně hodně daleko. Jenže to, co dělá primárně dobrý kytarový zvuk, není preamp, byť je samozřejmě taky důležitý, ale je to zejména lampový konec. Lampový konec a dobrá bedna. Mohu říct jedinou věc: Až mi někdo ukáže, že vezme třeba toho Kempera, zapojí ho do lineárního tranzistoráku a širokopásmové bedny a já když vedle toho postavím svou 100W hlavu a bednu se čtyřmi kytarovými dvanáctkami, tak jestliže na tom Kemperu dosáhne při stejné hlasitosti stejně kvalitního zvuku, se stejnou dynamikou a všemi zvukovými nuancemi, jako u té mé 100W hlavy, a stejně dobře se prosadí v kapele, tak změním názor. Mám však pocit, že tohle ještě dlouho, dlouho nenastane.

Svetkytar.cz: Ale někteří lidé jsou přesvědčeni, že digitál hraje líp…

Petr: To mohou být, vymlouvat jim to nebudu (smích). Ale zajímavé je, že když s nimi pak po nějaké době chvíli mluvíš, v drtivé většině Ti (ač neradi) přiznají, že si ho vlastně nepořídili kvůli zvuku, ale z úplně jiných důvodů: Protože je to malé, přenosné, mohou si z webu stahovat patche, všelijaké zvuky a nastavení a vůbec se s tím doma bavit a hrát si. A že v té době, co to měli, vlastně na kytaru moc nehráli, jen donekonečna kroutili knoflíky. A také Ti potvrdí, že přestože jsou tam spousty možností, ani jedna z nich nedosahuje kvalit dobrého lampového setupu. 

Svetkytar.cz: Můžeš mi říct, kolik výrobků jsi už za všechny ty roky vyrobil?

Petr: Nevím to zcela přesně, ale určitě přes tisíc.

Svetkytar.cz: Jakou dáváš na zesilovače záruku?

Petr: Záruka je 5 let na veškeré výrobky, které dělám.

Svetkytar.cz: Spolupracuješ s nějakým velkým prodejcem typu Kytary.cz nebo Muziker, nebo to máš v plánu?

Petr: Nespolupracuji a ani to neplánuji. Jsem přesvědčen, že ten, kdo mne potřebuje, si mne najde. Na českém trhu, vzhledem k jeho specifickým vlastnostem, nemá dle mého názoru smysl prodávat kvalitní věci v tomto oboru přes prodejce. 

Svetkytar.cz: A co zahraničí?

Petr: Zahraničí je samozřejmě úplně jiná kapitola. No, zatím to není zrovna jaro, ale první vlašťovky už začínají létat (smích).

Svetkytar.cz: Jaké jsou tvoje plány do budoucna, na co se můžeme těšit?

Petr: Momentálně pracuji na dvou nových zesilovačích, které se snad budou líbit.

Svetkytar.cz: A na závěr – můžeš mi říct, co je podle Tebe v podnikání nejdůležitější?

Petr: Vydržet (smích).

Svetkytar.cz: Díky za rozhovor, a ať se Ti daří!

Petr: Také díky.